Než jsme si pořídili děti, byli jsme s manželkou hodně aktivní. Většinou jsme byli každý večer i celé víkendy někde – badminton, lezení, fotografický kurz, turistika v horách, na cestách v cizích zemích a spousta dalšího.
Když jsme si pořídili děti, náš život se změnil. A není to mytí pokaděných zadků, co by byl ten problém. Jasně, únava není nic moc, ale to taky neni to nejhorší. Největším překvapením byla právě ztráta volného času. Svým způsobem ztráta svobody.
Nenechte se mílit, mám naše děti hrozně rád. Rád s nimi trávím čas. Ale mám i své zájmy, své cíle a nechci, aby se můj život scvrkl jen na péči o děti. A tohle jsem si půjčil z jednoho TED talku: „Až za mnou přijde jednopu moje dítě, že má nějaký sen, tak mu nechci říkat že jsem měl taky sny, ale pak přišla ona.“ A nejenom to neříkat jako výčitku, ale ani jako prostý fakt.
No a aby toho nebylo málo, tak protože jsme s manželkou na tom oba stejně, tak je volný čas dost častým bodem sváru mezi námi.
A to mě přivádí k tématu tohoto článku. Přijde mi, že dříve aktivních rodičů, kteří trpí podobnou ztrátou volného času, je hodně. Jak tohle řešíte? Jak si dělíte volný čas mezi partnery, jak si plníte své mimo-dětné cíle a sny? Chci se nad tím postupně zamyslet a tady uveřejňovat své nápady a experimenty. A budu hrozně rád, za vaše tipy a triky.
Začněte článkem Kousky volného času a kde je najít
Máme to podobně.
Byli jsme před dětmi velmi aktivní, zahraničí, oba motorky, turistika, kultura, přátelé, studium VŠ.. To jsme chodili oba do práce a přitom měli TOOLIK volného času.
Teď děti 5 let a 3 roky. Hlídání máme nulové, nebo úplně minimální. Babičky pracující, bydlí 100Km daleko. Za 5 let 1 týden děti u babičky. Maximálně 2x ročně víkend. Takže obvykle se s manželem střídáme, jinak čučíme doma, nebo musíme brát děti s sebou. Tento rok jsem jela na týden sama k moři a muž na týden na moto s kamarády. Přes rok se to smrsklo na cvičení každý 2-3x týdně, kdy se střídáme. Manžel ráno a já večer. Muž jde vyjímečně s chlapama na pivo( 1x měsíčně). Společný volný čas mi děsně chybí. I vlastní volný čas. Ten si urvu maximálně večer, ale musím být doma. To mi vůbec nevyhovuje. Ale asi je to všude stejné, nebo fungují babičky.