Nejsem SMART aneb co s cíli

Už delší dobu jsem přemýšlel o stanovování si cílů, ať už SMART anebo jiných, a říkal si, že to je dobrá pomůcka u projektů a v týmech, ale pro spokojený život nic moc. Takový intuitivní pohled a spousta otázek:

  • co až cíle splním?
  • co když je nesplním?
  • a jsou to ty pravé?

Četl jsem článek Lea Babauty o životě bez cílů (anglický originál, český překlad), který sice korespondoval s mým pocitem, ale nevysvětlil to mému racionálnu. „Přeci musím někam směřovat, jinak ustrnu na místě.“ Navíc se zabýval jen frustrací z nedosažení cílů.

Teď jsem na to narazil znovu, v citátu židovského psychologa Viktora Frankla (velmi volně přeloženo): “ nesnaž se o úspěch – čím víc se budeš snažit, čím víc to bude tvůj cíl, tím víc ti bude unikat. štěstí nemůžeš pronásledovat, musí vyplynout jako nezamýšlený vedlejší efekt tvého nadšení pro něco většího než jsi sám“. A maďarský psycholog Mihali Csikszentmihlyi k tomu dodává, že až (jestli vůbec) splníme všechny cíle na svém seznamu, vytvoříme si jen další seznam cílů. Ale budeme šťastní? A nakonec můžu zmínit Arnolda Rimmera z Červeného Trpaslíka, který strávil několik týdnů děláním plánu, načež zjistil, že plán je k ničemu a strávil další týdny přepracováváním plánu.

Když ne cíl, tak co?

  • otřepaná fráze „I cesta může být cíl“?
  • hledat uspokojení v tom, co máme právě teď. Užívat si proces cesty, po které nás vede naše vášeň?
  • hledáme kompas a touhu jít, nikoliv cíl.

Podle Csikszentmihlyho jsou nejlepší okamžiky našeho života ty, kdy jsme úplně ponořeni do úkolu a nevnímáme nic kolem sebe. Když jsme ponořeni do úkolu na hranici našich schopností. Když zvládneme něco, co jsme dosud nezvládli. Není v tom cíl?

Naše, relativně neměnné, hodnoty by mohly být tím kompase a motivátorem.

Závěr z toho všeho pro vás nemám, pokud si ho z toho uděláte, podělte se.

Líbil se vám tento článek? Podělte se:
Facebooktwitterreddit

Napsat komentář